Vše to začalo propagačním e-mailem Jitky Svatošové (viz rubrika "Instruktoři") někdy v lednu 2003. Mojí reakcí byla velká nedůvěra, že to nebude pro mne vhodné vzhledem k dlouholetým potížím se zády. Inu 40 let závodního basketbalu a 5 let svépomocného stavění udělá své... K mému překvapení byla jízda na veslařském trenažéru velmi příjemná a k mým zádům šetrná. Od jednoho tréninku týdně jsem zanedlouho přešel na pravidelné tři tréninky, což mi velice pomohlo dostat má záda do skvělé kondice a většina problémů znatelně ustoupila. Krátký souběh hraní basketbalu a jízdy na veslařských trenažérech dopadl vítězně pro trenažéry a brzy jsem již začal vyhledávat i závodění. Nejprve jen sám se sebou s časem na různých tratích, ale v únoru 2004 jsem přijal nabídku se registrovat v Jiskře Třeboň a zkusit rovnou oficiální mistrovství republiky (bez registrace bych nebyl připuštěn). K mému velkému překvapení jsem zvítězil a stal jsem se mistrem republiky(!?). Nutno podotknout, že v mé věkové kategorii jsme tenkrát jeli jen dva... Nicméně se od té doby zúčastňuji Českého poháru a mistrovství republiky a další poháry a medaile přibyly. Mimoto jsem úspěšně vyzkoušel zajet i několikrát půlmaraton a jednou plný maraton. Není to ale to podstatné. I v mém věku se dá udržovat s pomocí veslařských trenažérů fyzická kondice, tak že v řadě případů stačím i na daleko mladší. Doporučuji zejména pravidelnost a rozhodně alespoň dva tréninky týdně.

co napsali další návštěvníci - ZPĚT